Vlastní cestou. Tečka.
S našimi klienty často vstupujeme tam, kam ostatním zůstávají dveře zavřené. Pro naplnění zadání se nebojíme komplikovaných řešení. Někdy tak složitých, až je realizace na samé hranici technických možností. Jedině tak ale může vzniknout opravdové Gesamtkunstwerk – integrální umělecké dílo. Jako je kniha „Já věřím“ fotografky Alžběty Jungrové. Artefakt, který propojuje fotografii, grafický design, tradiční i moderní tiskové techniky, interaktivní koncept a knihařské řemeslo.
S projektem fotoknihy známé české fotografky Alžběty Jungrové nás grafik Adam Uchytil oslovil už začátkem loňského roku. Publikace měla být hotová do vernisáže její výstavy v prostorách Staré prádelny VFN v Praze. S Alžbětou jsme se tenkrát setkali u nás v showroomu a ona hned na úvod prohlásila, že chce „pořádnou knihu“, žádné kompromisy. Pro nás tím byl koncept od začátku více méně daný – kniha musí čtenáře vtáhnout do děje, umožnit mu vstoupit do divokého světa Alžbětiných hrdinů a listování v pestrých kolážích by mělo dokonale dotvářet atmosféru. Ihned bylo jasné, že obyčejný bílý papír a klasická knižní vazba na takový zážitek stačit nebudou.
U knížky začíná všechno obálkou. Alžběta s Adamem chtěli, aby hlavním motivem byla fotografie vytištěná ve dvou vrstvách černého kartonu s výraznou perforací pomocí 86 kruhových otvorů. Při pohybu vrstvené obálky se tak snímek proměňuje, motivy se zjevují a zase mizí. Aby si takto vizuálně morfující obálka zachovala tuhost, navrhli jsme obal jako speciální trojdílnou konstrukci s vyztužením pod perforací. Komplet je rozdělený na samostatnou přední a zadní část, hřbet je lemovaný temně černým plátnem. Samotnou grafiku obálky realizoval, stejně jako ostatní sítotiskové části knihy, Jaromír Blahák, pro kterého není nic nemožné.
Základ knihy tvoří papír Symbol Tatami od značky Fedrigoni, který ofsetovou tiskovou techniku prezentuje doslova fantasticky. Této části díla komplexního se na svých nejmodernějších strojích bravurně chopili naši kolegové z tiskárny Grafico v Opavě. Do bloku jsou však vloženy i extra složky různých materiálů, které rozehrávají barevnou říši divů. Sešít je kvalitně dohromady nebylo vůbec snadné a nebýt energie Pavla Bárty z Grafica, nebylo by to snad ani možné.
Použili jsme třeba růžový a žlutý, ve hmotě probarvovaný papír od Lessebo. Na něj jsme aplikovali plošnou, inverzní sítotiskovou grafikou – nápisy a fragmenty fotografií v neonových barvách, až oči přechází a člověk ztrácí přehled, co je vlastně tisk a co samotný papír. Efekt umocňuje zrcadlový papír Yupo od Takeo z Japonska. Když otáčíte stránky, rozehraje hru odlesků, odráží fotografie z protější stránky a dokonce čtenáře samotného. Listování knihou tak vytváří doslova filmový efekt. Transparentní papír, nebo spíše fólie Alinda (taktéž od Takeo), s černým sítotiskem zase díky prosvítání se sousedními stránkami dává vzniknout nečekaným kolážím a doplňuje příběh o nové a nové vrstvy. Člověka až napadá: „How long is forever?“
Jednou z dalších specialit je i papír Pachica, opět Japonský, který začne být při ražbě za horka v místě přítlaku transparentní. Při použití pro textové a jemné lineární motivy s ním šikovní tiskaři dokáží hotové divy. Nám to ale nestačilo. Samotní Japonci loni na veletrhu v Londýně kroutili hlavou, že jsme stejný efekt vytvořili při plnoplošné ražbě kruhu v průměru deseti centimetrů. „To jde? Jak jste to proboha dokázali?” Ale to je jen jedna z epizod našeho vlastního příběhu okolo Alžbětiny knihy. Každá z nich by přitom vydala na samostatný newsletter pro nadšence do unikátních improvizací na základě klasických tiskových technik. Tak možná někdy příště…
Alžbětina kniha je pro knihtiskaře jedno dlouhé dobrodružství. Kdyby byl čas, klidně by se mohlo změnit v Nekonečný příběh. Ještě, že nás limitoval termín vernisáže. Naprosto žádná výrobní fáze této knihy nebyla jednoduchá a standardní. Ale my stejně nemáme rádi kompromisy a jsme přesvědčeni, že k opravdové kvalitě žádné zkratky nevedou. Některé efekty bychom i v téhle výjimečné knize mohli nahradit a přiblížit se k výslednému dojmu obyčejnější cestou. Na výsledku by to ale bylo poznat. Jenom 100% kvalitní díly dají dohromady 100% kvalitní skládačku. Alžběta Jungrová chtěla víc. Chtěla „pořádnou knihu“. Děkujeme, že oslovila právě nás. Rozuměli jsme si naprosto dokonale.
